V africkém Národním parku Serengeti se připravuje na cestu obrovské pestré stádo., které láká vůně daleké savany. 1,5 miliónu pakoňů doplní zebry v počtu téměř čtvrt milionu a půl milionu gazel. Začíná velká migrace. Po osmi stech kilometrech nebezpečné cesty je přivede na úrodné pláně Národního parku Masai Mara v Keni. Tento přírodní proces zajišťuje obnovu pastvin východní Afriky. Jde bezkonkurenčně největší migrace suchozemských zvířat.


 zebry na safari


Býložraví kopytníci jsou doprovázeni dalšími druhy zvířat. Asi tři tisíce lvů, tisíc levhartů, více než osm tisíc hyen skvrnitých a draví ptáci. Predátoři si ze stáda vybírají svou daň, je pro ně velkou zásobárnou potravy. Mnoho zvířat zemře vyčerpáním. Na cestě je potřeba překonávat též řeky, kde na ně čekají hladoví krokodýli – hlavně obávanou řeku Mara. Nelze se tedy divit, že asi čtvrt milionu členů pestrého stáda pouť nepřežije.


 gepard v Tanzanii


Co žene tyto masy živých tvorů do souboje o přežití? Hlad? Sucho? Zachování rodu? Dalo by se předpokládat, že jde o důsledek vztahů mezi podnebím, půdou a potravou. Vědcům studujícím tento jev však zamotalo hlavy několik záhadných okolností. Tak například:

·zvířata tuto riskantní cestu absolvují každý rok, přestože je velice namáhavá a jsou vystavena extrémním podmínkám, jimž často podléhají

·v období dešťů býložravci překvapivě nevyhledávají zavlažené pláně s bujnou zelení, ale naopak z nich odcházejí do oblastí sušších

 západ slunce v Africe

Odborníci, kteří se nezvyklostmi serengetského systému zabývali, dospěli k nečekaným závěrům. Ukázalo se, že savana trvale zavlažovaná navzdory dostatku potravy některým býložravým zvířatům nesvědčí. Jednak přílišná vlhkost u nich způsobuje vznik nebezpečných plísní. Mokré oblasti jsou také ideální líhní nepříjemného hmyzu, v tomto případě mouchy tse – tse, která přenáší spavou nemoc. Jiný výzkum probíhající v západní části Serengeti prokázal, že místní traviny jsou bohaté na obsah fosforu a vápníku. Tyto prvky jsou nepostradatelné především pro březí samice.

Zvířata tedy pravděpodobně instinktivně vědí, co kdy mají dělat. Příroda je prostě úžasná!